Narodil se v Plzni, ale doma je odmalička v Blovicích. Tam také letos sportovního střelce Jakuba Sochora čeká maturita. A protože je výjimečným studentem, kterému učarovala jaderná chemie, je až neskutečné, jak dokáže sport a studium kloubit na tak skvělé úrovni.
I proto letos osmnáctiletý pistolář převzal v březnu na plzeňské radnici Cenu rektora Západočeské univerzity. Ta se uděluje v rámci slavnostního vyhlášení Sportovec Plzně v kategoriích žactvaa dorostu, kterou ve spolupráci s městem připravuje Nadace sportující mládeže. A bere se v ní ohled právě na propojení studia a sportu.
„Vzhledem k tomu, že základem jaderné chemie je ostřelování určitého terče, určitého prvku v urychlovači, tak to jde se sportovní střelbou dobře dohromady. Také tam se ostřeluje, se míří, počítajíse výsledky,“ usmívá se Jakub Sochor, člen SSK Dukla Plzeň a svěřenec trenéra Pavla Kužvarta.
Ve sbírce má mládežnické české tituly, medaile z Letní olympiády dětí a mládeže, poznal už atmosféru dospělých Světových pohárů.
Jak jste se ke střelbě vlastně dostal?
Zajímavou cestou. Jako kluka mě armáda a vojáci překvapivě moc nezajímali. Ale v nějakých 12 letech jsem zjistil při vytváření rodinného rodokmenu, že v něm máme řadu vysokých vojenských důstojníků. A od té doby mě tohle téma zajímá. Rodiče mi koupili poukaz na zážitkovou střelbu a okamžitě mě to uchvátilo. A protože se ve stejné době rozjížděla pistolářská mládež v plzeňské Dukle, nastoupil jsem k panu trenérovi Kužvartovi.
Začínáte se zároveň uplatňovat i na vědeckém poli. Je těžké tyto dvě oblasti spojit?
Teď se, přiznávám, dostávám do stavu, kdy se špatně kombinuje vrcholový sport se studiem, řekněme vrcholovou vědou. Teď mám před maturitou, sport jde malinko stranou, věnuji se hlavně škole.
Co všechno zvládáte?
Nejdůležitějším oborem, kterému se věnuji, je jaderná chemie. Konkrétně supertěžké prvky, na jejichž výzkumu spolupracuji s katedrou jaderné chemie na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT v Praze. To je také obor, který bych chtěl do budoucna studovat. Vlastně, už mi přišel dopis, že jsem přijat… Teď už chybí jen ta maturita.
Čím konkrétním se zabýváte?
Obecně mě zajímá radioaktivita. Zabývám se nyní mapováním radioaktivních pramenů na Chebsku, to je ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy. Takovým koníčkem je pak technologieúpravy pitné vody. K tomu mám i další zájmy. Z uměleckého hlediska se věnuji hře na saxofon a snažím se angažovat rovněž politicky.
Západočeská univerzita by nenabídla vzdělání podle vašich představ?
Byla také jednou z možností, kam bych směřoval své působení po střední škole. Ovšem jediným oborem, který mě zaujal, je jaderné inženýrství z hlediska strojního, tedy například navrhování jadernýchzařízení. Ale já jsem spíš typem výzkumníka, než typem, který by rýsoval u plátna a věnoval se technickému kreslení. Díky tomu, že už mám na zmíněné katedře jaderné chemie, tímto bych chtěl moc poděkovat docentu Němcovi, směřuji své budoucí plány do Prahy.
Zůstanete i u sportovní střelby?
Ve sportovní střelbě opouštím juniorskou kategorii, je třeba se rozhodnout. Bude to znít možná trošku hloupě, ale z hlediska budoucího uplatnění nyní v mém srdci zvítězilo vzdělání nad střelbou.I když na ni samozřejmě nezanevřu. Teď to chci skloubit v podobě Univerziády, které se, doufám, v červenci zúčastním.
Dají se znalosti z jaderné chemie uplatnit nějak při sportovní střelbě?
Takhle jsem nad tím ještě nepřemýšlel, zda bych znalosti z jaderné chemie mohl uplatnit při střelbě. Ale když se vrátím k tomu rozhodování, s nalezením klidu při střelbě mám nyní problém. Vzhledemk desítkám projektů, kterým se věnuji. Najít si klid a čas pro střelbu je těžké. Jak říká můj trenér, je to unikátní okamžik, když přijdu na střelnici a dokážu všechny myšlenky nechat venku a při střelbě relaxuji.
Co tedy bude ve sportu dál?
Já jsem se v lednu dostal do centra sportu ministerstva vnitra v Plzni. Takže jsem, dá se říci, i v té vrcholové části sportu. Domluvili jsme se ale se zaměstnanci, že následující rok dva buduklást důraz na školu a studium jaderné chemie. S tím, že střelbě se pak budu věnovat, jak jen to bude možné. Myslím si, že sportovní střelba je sport, který jde dělat kdekoliv a kdykoliv, takže při učení na zkoušku z elektřiny, která je největším sítem v prvnímročníku na katedře jaderné chemie, si občas na půl hodiny párkrát vystřelím, zatrénuji. A pak se zase ponořím do studia.
Autor: Ervín Schulz